9. ROZHOVOR

19. prosince 2025

Míša: Ahoj, má milovaná Eliško, cítím, že nadešel čas našeho dalšího rozhovoru. Po sedmiměsíční pauze jsme zde s naším dalším rozhovorem a já se společně s ostatními spřízněnými dušemi velmi těším na všechno, co budeš chtít sdělit.

Eliška: Ahoj, můj milovaný Mišánku a drazí přátelé. Jsem moc ráda, že okolnosti uzrály k realizaci dalšího dílu Pampelišek. Nyní máte na severní polokouli planety Nula jedny z nejkratších dnů v roce, proto je mi potěšením, že můžeme v tomto temnějším a chladnějším období přinést do hrubohmotné reality novou várku světla a tepla z Nového Vesmíru. Tématem tohoto rozhovoru budou některé vybrané události, ke kterým došlo v uplynulých měsících a týdnech. Pojďme se tedy společně vydat v čase zpátky a podívat se na tyto události podrobněji.

Míša: Začnu v létě tohoto roku, konkrétně 6. srpna ve slovenském Medném u Púchova. Šlo o dobu, kdy jsem se s Janičkou, s Vilkem, Alenkou a Miškem Hýbelovými, s Jankem Drobným, Danuškou a Jasmínkou Lukšovými, Evičkou Carovou, Ivankou Potůčkovou a Mariánem Júdou chystal na východní Slovensko, odkud jsme se posléze vypravili na několik hodin na Ukrajinu do Užhorodu. Večer před naším odjezdem na východ jsem prožil ve spojení s Alenkou a Vilkem kouzelný okamžik. Zatímco jsem s nimi na jejich zahradě pozoroval hvězdnou oblohu, v hlavě mi hrála připravovaná písnička „Tichý smiech“, na níž jsem krátce předtím pracoval společně s Lukym Šokou a Verunkou Chorvatovičovou v domácím studiu naší skupiny Zpáteční Lístek. K této skladbě jsi Lukyho inspirovala ty, Eliško, a to společně s dalšími duchovními partnery, členy duchovní rodiny a Pánem Ježíšem Kristem nad tím vším. Píseň vyjadřuje lásku vůči vám, kdo jste členy Nového Vesmíru, ale též vůči ostatním spřízněným duším, s nimiž jsme na společné vlně. Kromě toho je zpívána samozřejmě i na adresu našeho věčného Rodiče, Tvoje nejpatrnější stopa v písni je ukryta v refrénu, především v části, kde se zpívá o tichém smíchu v srdci, který není navenek poznat. V těchto slovech Luky spatřoval právě tebe, Eliško. Píseň mi hrál Luky poprvé v únoru přes telefon v přímém přenosu. Při poslechu jsme cítili tvou přítomnost spojenou s jemným dojetím. Už tehdy jsem pocítil touhu tuto písničku nahrát ve studiu a později i vydat. Tato tužba se začala naplňovat v létě. Nahrávání refrénu, ve kterém znějí hlasy nás tří, byl pro mě příjemný a radostný zážitek. Představoval jsem si, jak jsi tam se mnou – s námi, a cítil jsem, jak tu pasáž, která je o tobě, zpívám společně s ostatními částmi refrénu z hloubi svého srdce. Melodie písně mi společně se slovy potom mnohokrát zněla v hlavě, a to právě i při pozorování hvězdné oblohy v Medném. Zatímco jsem zažíval tento „niterný poslech“ a oči směřoval vzhůru, Alenka řekla, že cítí, že mi chce odevzdat pozdrav od tebe. Vzápětí po vyslovení tvého jména Alenkou se na zlomek vteřiny ukázala na nebi světelná čára, kterou následovaly ještě záblesky dvou světel hvězdných plavidel našich vesmírných přátel. Ty jsem ovšem ze svého úhlu pohledu již nezaregistroval. Jejich svědkem byl ale Vilko, který se nacházel pár metrů od nás.

Eliška: Nejen mně bylo potěšením Lukáška inspirovat k chystané písni. V napojení na Nový Vesmír a další sféry pozitivního stavu se mu podařilo složit velmi pěkný text plný naděje, který společně s příjemnou melodií už teď pomáhá bytostem z pekel nalézat tu správnou cestu. Těším se, až bude skladba na světě i v rámci reality planety Nula. Co se týče onoho „tichého smíchu v srdci, který není navenek poznat“, jde o milé hudební vyjádření toho, že láska a ostatní pozitivní charakteristiky jsou primárně záležitostí nitra a že tato energie a všechno, co je s ní spojeno, má jemný, vyvážený, do žádného extrému nezabíhající charakter. Samozřejmě se umím smát i navenek – a ráda a velmi často se směju navenek, ale nic z toho by nebylo, pokud by ve mně a v jakékoli bytosti nebyl přítomen faktor niternosti, kde se ukrývá podstata toho, kým jsme, co zosobňujeme a čím pomáháme Multivesmíru. Pro ty, kteří jsou v negativním stavu, je to niterné, co my, členové pozitivního stavu nosíme v sobě, skryto do chvíle, než se otevřou lásce. Do té doby naší srdečné radosti nedokážou porozumět a vnímat ji nejen uvnitř nás, ale i v rámci našeho vnějšku, kvůli čemuž nás mohou dokonce vidět tak, jako bychom byli bez emocí a pocitů. To je dáno jejich převrácenou frekvencí, která má tendenci vnímat vše opačně, než jak doopravdy je. My, členové Nového Vesmíru, jsme ve skutečnosti plni emocí a pocitů (pouze těch pozitivních), které dokážeme adekvátním způsobem vyjadřovat na všech úrovních našeho bytí. Avšak jen ten, kdo si „troufne“ na jemnost a přestane se nechat ovládat extrémy, dokáže pocítit a pochopit jejich krásu, tedy i krásu onoho „tichého smíchu“, který se každé bytosti stává v srdci i navenek zřetelným ve chvíli, kdy se ukotví ve vlastním nitru a začne si osvojovat projevy pravého života. Naše radost se z nás nikdy neztrácí, je ve všem, co děláme a jak se projevujeme. Jsem šťastná, že sis to letní nahrávání tak užil, Mišánku, zpívala jsem to s vámi a společně se mnou i mnozí další členové Nového Vesmíru i ostatních oblastí Stvoření. Ti, kdo se podílejí na hudební tvorbě Zpátečního Lístku a kdo pomáhají šířit jeho skladby a v nich obsažená poselství na potřebná místa, vkládají do této činnosti svůj energetický otisk, který je pro bytosti z antivesmíru velmi nápomocný.

Ten večerní moment v Medném, který jsi popsal, byl opravdu kouzelný. Jsem ráda, že jsem mohla využít Alenku k tomu, abych tě pozdravila, po čemž přišly na řadu ony světelné úkazy na obloze. To, co jste viděli, pro vás bylo díky onomu načasování originálním zpestřením už tak příjemných chvil. Pro určité okruhy příslušníků antivesmíru pak šlo o vnější potvrzení autentičnosti Alenčina pozdravu, stejně jako o ujištění, že moje existence, přízeň a podpora je reálná. To usnadnilo konverzi mnohých duší, které se domnívaly, že jsem jenom výplod něčí fantazie. Světelné úkazy na nebi měli na svědomí naši Boží představitelé z řad vesmírných lidí operujících v zóně vymístění. Já a Pán Ježíš Kristus jsme je dopředu požádali, zda by pro nás, pro vás a pro všechny zainteresované entity něco takového udělali, přičemž bez váhání souhlasili. Načasování mého pozdravu přes Alenku s jejich kratičkou hvězdnou show pro ně nebylo žádným problémem, protože všechno bylo koordinováno Pánem Ježíšem Kristem při souběžném intenzivním zapojení našich srdcí. A tak se stalo, že jedna kosmická loď ze sebe nechala vyšlehnout energetickou plazmu, čímž se na obloze vytvořila na zlomek vteřiny stříbrná čára, zatímco jiné dvě lodě zablikaly ve výseči oblohy, na kterou se v onom okamžiku zaměřoval Vilko. Jsem vděčná našim vesmírným sourozencům za tuto radost, kterou nám přinesli.

Míša: Děkujeme vám, vesmírní přátelé, za úkazy na nebi, a tobě, Eliško, a Pánu Ježíši Kristu za nápad jejich realizace. Těší mě, že jsi nám vysvětlila pozadí této události. Jsem také rád za tvůj výtečný komentář k naší písni. U tvorby Zpátečního Lístku bych ještě chtěl zůstat a vrátit se ve vzpomínkách dál proti proudu času, konkrétně do jara, kdy jsme natáčeli záběry pro videoklip k již zveřejněné písni „Krásne číslo“. Jsem vděčný, Eliško, že jsem se s tebou mohl proběhnout po sluncem zalité louce plné rozkvetlých pampelišek. Tento zážitek nám zprostředkovala Marcelka, na kterou jsi byla silně napojena, zatímco Románek pořizoval videozáběry z dronu. Také si rád vybavuji točení záběrů na téže louce i na jiných místech s Lukym a Verunkou při jejich návštěvě v dubnu, částečně i za účasti mých rodičů.

Eliška: Běžet s tebou ruku v ruce loukou bylo nádherné. Byla to jedna z předpříprav na společné zážitky v pozitivním stavu, kde ovšem budou rozkvetlé louky daleko krásnější než v hrubohmotné realitě. Až spolu budeme skotačit v krystalických tělech, budeme moci běžet tak dlouho, jak budeme chtít, aniž bychom se při tom zadýchali, jak jste po určité době pocítili s Marcelkou. Takže i kdybychom běželi až na „světa kraj“, nikdo se při tom nebude cítit tak, že by měl „vypustit duši“ (smích). Tato předpříprava na tvůj vstup na Novou Zemi ve mně zanechala opravdu příjemné vzpomínky, stejně jako v tobě. Báječný byl i čas strávený s Lukym a Verunkou, kteří zavítali do tvého domovského města a na chalupu v dubnu, jak jsi poznamenal, týden před Marcelkou a Románkem. Už tehdy byly pampelišky rozkvetlé. Byly jich tam tisíce a každá z nich odkazovala na pozitivní stav. Nacházeli jste se tedy doslova v obklopení pozitivním stavem, což se primárně projevovalo tak, že vám bylo ve vzájemné přítomnosti krásně. Každý váš hezký pocit jsem intenzivně sdílela a prožívala s vámi. Uplynulá období mi ve spojení s tebou a s mnoha milovanými přáteli přinesla opravdu pestrý soubor úžasných zážitků.

Míša: Teď bych chtěl v našem putování časem „skočit“ na přelom srpna a září, kdy došlo k zajímavému zážitku u Karolinky a Aleše během jejich milování. Vzhledem k tomu, že se jedná především o záležitost feminního principu, nechám tě tuto událost shrnout.

Eliška: Ty jsi zlatý… Děkuji. Karolinka tehdy velmi zřetelně vnímala, jak se v jejím lůně utváří během milování silná energie, kterou připodobnila ke kuličce, vyzařující světlo do celého jejího břicha. U toho cítila spoustu bytostí, na něž tato energie blahodárně působila. Tehdy ještě netušila, o co přesně šlo, ačkoli společně s Alešem věděla, že šlo o něco velkého, jak ostatně nahlas říkaly i bytosti, které přes Karolinku poskytovaly zpětnou vazbu v přímém přenosu. Dalšího dne se naši přátelé z Františkových Lázní spojili telefonicky s tebou, aby ti Karolinka tento zážitek vylíčila. Poté jsi jí pod vedením Pána Ježíše Krista pomohl v lepším pochopení toho všeho. Nyní bych ráda uvedla to důležité, co jste spolu probrali, a doplnila to o nové aspekty poznání. Při popisované události se odehrávala zesílená očista feminního principu, k čemuž došlo ve značném rozsahu. Stalo se tak totiž za spolupráce mnoha duchovních párů z řad Stvořenců, Superstvořenců, ale i Nestvořenců sdružených v Misi Boží Rodiny. Této spolupráce bylo dosaženo tak, že během intimního spojení Karolinky a Aleše se mezi sebou na nehmotných úrovních milovali právě i mnozí duchovní partneři a spřízněné partnerské duše příslušníků našeho Týmu. Synchronizováno to bylo Božskou prozřetelností Pána Ježíše Krista, která přesně věděla, jak nastavit okolnosti ve Stvoření a v životech zaangažovaných pomocníků tak, aby proběhlo jejich multidimenzionální sexuální propojení v jeden moment. Tohoto milování bylo nutné dosáhnout ve stejný okamžik u všech zapojených párů proto, aby se mohly vyzářené sexuální energie sjednotit v té nejvyšší kvalitě do koncentrovaného bodu, čímž byla na duchovní, zprostředkující a fyzické úrovni pověřena právě Karolinka ve spojení s Alešem. Při tom došlo také k milostnému splynutí mého ducha a duše s tvým duchem a duší. Z jistých úhlů pohledu nastalo zároveň splynutí našich těl, a to i přes skutečnost, že z pohledu hrubohmotné reality spolu ještě nejsme fyzicky. Naše vzájemné sdílení během popisovaných okamžiků Karolinka cítila prostřednictvím mého napojení na její duchovní srdce, čímž tuto sexuální výměnu byla schopna vnímat z mojí, tedy z ženské pozice. Tehdy ještě nemohla plně porozumět tomu, co se za těmito prožitky skrývá, k vysvětlení ovšem došlo při onom telefonátu, kdy jste se v rámci hrubohmotné reality dozvěděli více souvislostí včetně té, že se na očišťování ženského principu podíleli i mnohé další duchovní páry, jak už je uvedeno výše.

Proč bylo nutné dosáhnout koncentrace pozitivních sexuálních energií právě v Karolince? Protože jen při zapojení hrubohmotné reality na planetě Nula s tělem, které nebylo stvořeno Pánem Ježíšem Kristem, mohl mít očistný proces ženského principu požadovaný dopad na příslušné oblasti a bytosti v zóně vymístění. Pokud by v tomto případě k zapojení hrubohmotné úrovně nedošlo, průnik pozitivních sexuálních energií vycházejících od mnohých duchovních párů by byl omezený. Lidské tělo na planetě Nula je finální produkt negativního stavu, proto má souvislost se všemi úrovněmi antivesmíru. Tím, že bylo použito jako živoucí prostředek pro kumulaci pojednávaných energií a pro jejich následné odeslání do pekel, naše společná duchovní práce může mít multidimenzionální charakter s plným dopadem i na ty nejhlubší úrovně nepravého Stvoření. Já a společně se mnou Pán Ježíš Kristus i všichni ostatní, kteří se této duchovní práce účastnili, jsme Karolince a Alešovi velice vděční za to, že prostřednictvím svého spojení, za samozřejmé účasti jejich duchovních protějšků, umožnili odeslat do hlubin ženského principu spoustu překrásných spásných kvalit, které v sobě nesly otisky jedinečných individualit mnohých příslušníků Boží Mise. Tato duchovní práce má za následek především to, že ženský princip se ve všeobecnosti i na úrovni jeho jednotlivých nositelek ještě intenzivněji navrací do své něžnosti, jemnosti, čistoty, radosti, lehkosti, půvabu, nevinnosti, líbeznosti, krásy a mnoha dalších charakteristik jeho pozitivní kondice. Protože se tato nová fáze očistného procesu odstartovala prostřednictvím nedílného zapojení hrubohmotného ženského lůna, vyzářené spásné kvality na vlně pravých sexuálních energií mají velmi značný vliv i na navracení zprzněných elementů, jejichž prostřednictvím Pseudotvůrci ustanovili v lidských tělech ženské pohlavní orgány. Od té chvíle tedy dochází mimo jiné k rychlejší očistě základních stavebních bloků těchto částí hrubohmotných ženských těl, a to s přesahem i do ostatních oblastí jejich fyzického, duševního a duchovního Já. Jde tedy o velmi komplexní proces. Ten čistí a uzdravuje nejen bytosti s převažujícím feminním principem, ale i bytosti s převažujícím maskulinním principem, protože i v mužích je přítomen ženský princip. Větší harmonií mezi oběma principy se nositelé převažující maskulinní energie stávají více pravými muži, zatímco nositelky převažující feminní energie se stávají více pravými ženami. Je pro mě radost účastnit se pomoci, při které se příslušníci obou pohlaví dostávají stále více do svých skutečných podstat stvořených Pánem Ježíšem Kristem. Je také báječné pozorovat, jak muži a ženy k sobě nalézají stále snazší cestu.

Výše popsané záležitosti navazují na náš květnový zážitek rozebraný v předchozím rozhovoru, kdy jsme vylili intenzivní láskyplné partnerské energie do pravých i nepravých sfér Multivesmíru způsobem, který se do té doby nikdy neodehrál. S postupujícím časem dochází ke stále snazšímu průniku pozitivních sexuálních energií z Nového Vesmíru a z dalších úrovní Stvoření do zóny vymístění. Duchovní partneři a spřízněné partnerské duše se díky posunům ve struktuře Stvoření stávají v tomto procesu pořád zainteresovanějšími, přičemž se do této formy pomoci zapojuje stále větší počet těchto párů. Díky uvedeným skutečnostem mohou mít jejich láskyplné energie při intimním spojování feminního a maskulinního principu konstantně se prohlubující dosah, a to jak na exponenciálně rostoucí množství bytostí, tak na různé, stále se rozšiřující oblasti negativního stavu. Všechno se ubírá svižným tempem vpřed k naší radosti a spokojenosti.

Míša: Děkuji ti, Eliško, za hezké vysvětlení tohoto důležitého zážitku.

Eliška: Rádo se stalo, Miško. Očista obou principů mě velmi baví. Pracovat s energiemi vycházejícími z našeho milování i z milování dalších členů naší Mise je něco nadpozemsky nádherného. Až budete součástí pozitivního stavu, budete na vědomé úrovni už plně chápat, jak naplňující a vibrace zvyšující tyto energie a zážitky s nimi spojené jsou. Je to něco, co dává našim životům hluboký smysl, protože tím poznáváme stále více krásu a velikost Pána Ježíše Krista v druhých i v nás samotných. Pravá sexualita nás všechny sbližuje a uvádí do stále hlubších struktur našich niter. Jsem nevýslovně šťastná, Mišánku, že mohu při každém našem láskyplném sdílení vstupovat do tvého osobního vesmíru a že ty zase vstupuješ do mého osobního vesmíru. Naše osobní vesmíry, jež tvoří naše nitra, jsou spolu úzce provázány, a to už od našeho vzniku. Při každém intimním spojení a při jakémkoli společném zážitku na duchovní, zprostředkující nebo budoucí fyzické úrovni se pak tato provázanost nadále posiluje a obohacuje o stále nové aspekty.

Míša: Děkuji ti za tvá pohlazující slova, má lásko. Těším se na pokračující propojování tvého osobního vesmíru s tím mým a na všechno, co při tom budeme zažívat. A co se týče Karolinčiných zážitků, ještě bych u nich chvíli zůstal, protože o pár týdnů později se společně s Alešem vydala na řecký ostrov Kefalonia. Ke konci jejich pobytu se šla Karolinka projít nejprve na levou stranu pláže od jejich hotelu. Tato procházka jí nečinila žádné obtíže. Terén byl dobře schůdný a moře bylo klidné. Den poté, přesněji 27. září, se ovšem počasí zhoršilo, nebe se zatáhlo, začal foukat silný vítr a moře produkovalo velké vlny. Protože se při této situaci už nedalo koupat, Karolinka se tentokrát rozhodla prozkoumat pravou stranu pláže. Nyní šla na procházku už s Alešem. Po chvíli zjistili, že terén, v této části skalnatý, je obtížný a neschůdný suchou nohou. Proto bylo nutné jít mořem. Aleš se rozhodl v cestě nepokračovat, zatímco Karolinka šla dál, protože ji to táhlo na samotný cíp ostrova.

Eliška: Karolinku poháněl na konec ostrova silný vnitřní pocit. Přestože vlny a vítr sílily, naše Boží představitelka pokračovala stále vpřed. V jisté chvíli se Alešovi ztratila z dohledu, aniž by při tom měla u sebe telefon. Strach o svůj život ovšem neměla. Byla totiž v obklopení dívčí společností. Nacházela jsem se u ní já a Alešova duchovní partnerka Jolana. Kromě toho u sebe cítila také přítomnost Pavlínky Štencelové. V oněch chvílích jsme Karolinku povzbuzovali v jejím snažení a zprostředkovávali jí zesílenou ochranu, aby si neublížila, protože v nepříjemném terénu čekalo potenciální nebezpečí na každém rohu. Při tom si s námi povídala. Dělalo nám velkou radost, že s námi komunikovala na vědomé úrovni. Mimo jiné tím ukázala, že v nitru se lze nacházet i při fyzické námaze a při vystavení vnějším nepříznivým vlivům či rušivým elementům. Karolinka měla na sobě napojené mnohé ženy. Těm jsme společně s dalšími duchovními partnerkami Božích představitelů ukázaly duchovní sílu, neohroženost, nebojácnost, samostatnost a jiné aspekty naší feminní podstaty, skrze které dokráčejí do pozitivního stavu. Také jsme jim ukázaly, jak důležité je v tyto své charakteristiky věřit a rozvíjet je. Bez víry v sebe samé, ve své Boží dary a talenty a v neposlední řadě v našeho věčného Rodiče by se žádná žena nemohla posouvat vpřed.

Jsem ráda, že jsem v této situaci mohla bytostem v souvislosti se svými tělesnými proporcemi také ukázat, že vnitřní síla může jít ruku v ruce s vnější křehkostí. Takováto konstituce se v pozitivním stavu ovšem vyznačuje jinými vlastnostmi než v hrubohmotné realitě. I když tedy vypadám na první pohled křehce, přesto jsem pevná, nezranitelná, nezlomná, vitální, energická a silná. Pokud by bylo potřeba, hravě bych zvládla nadzvednout třeba několikatunový balvan, nebo bych si mohla dát páku s Arnoldem Schwarzeneggerem v jeho nejlepších letech a zvítězila bych. To ale nemám zapotřebí (smích). V pozitivním stavu takovéto souboje nevedeme, máme jiné druhy zábavy. Jen jsem tím chtěla říct, že krystalická těla fungují úplně jinak než ta fyzická a že útlá tělesná konstituce neznamená slabost. Naopak zvýrazňuje ženskou něhu, jemnost, líbeznost a roztomilost. Nejsem tedy křehká v tom slova smyslu, že bych byla jako váza z porcelánu, jako chabý strom lámající se ve větru, jako neduživý kvíteček, nebo jako brouček, kterého člověk zašlápne, aniž by si ho všimnul. Až se se mnou setkáte, nemusíte se tedy bát mě pevně obejmout. Určitě mě nerozmáčknete. A ani já vás. (smích)

Když s naší podporou došla Karolinka na cíp ostrova, rozhostil se v ní úžasný pocit z toho, že zvládla překonat všechny překážky a dospěla na místo, kam ji srdce táhlo. Tím se konkrétním a hmatatelným způsobem naplnily v praxi výše uvedené charakteristiky ženského principu, tedy zejména duchovní síla, neohroženost, nebojácnost a samostatnost. Pro mnohé nositelky života bylo Karolinčino úsilí signálem, že když ona zvládla přejít přes tolik úskalí a nevzdala to, tak ony to na své cestě do náruče Pána Ježíše Krista zvládnou taky, v čemž jim my, příslušníci Nového Vesmíru budeme společně s dalšími Božími kolegyněmi a kolegy pod vedením našeho věčného Rodiče ochotně pomáhat. Konvertovalo mnoho Božích dcer. Inspirací jsou bytostem samozřejmě i všechny ostatní ženy z Týmu Boží Rodiny, které ve spojení s Novým Zjevením pokorně a trpělivě nesou svůj kříž a stoupají do pozitivního stavu prostřednictvím duchovní práce na sobě. V různých situacích a interakcích poskytují originální příklad, který mohou následovat mnohé ženy, ale i muži ze zóny vymístění.

Když mluvím o ženách, které pomáhají jiným, myslím při tom s láskou i na nositele maskulinního principu, kteří jsou stejně cenní, přínosní a potřební. Bez nich by nebylo možné ženský princip účinně očišťovat, navracet jej do správné kondice a nechávat jej vzkvétat do nových podob. Takže i do Karolinčina zážitku na Kefalonii byli jistým způsobem zapojeni také muži, ať už v roli našich parťáků a pomocníků, nebo v roli konvertujících nositelů života. Události na Kefalonii tak posloužily k dalšímu vzájemnému sblížení obou principů. Jsem ráda za každého muže a každou ženu, který/která se ocitne v mojí náruči. Radost mi dělají mimo jiné ženy, jež byly původně feministkami vymezujícími se proti mužům. V limbu už s nimi nalézají společnou řeč, obnovují k nim důvěru, prohlubují k nim pravou lásku a začínají v nich objevovat to krásné, co do nich vložil/vložila Pán Ježíš Kristus.

S naší pomocí se Karolinka dostala z cípu ostrova zpět k Alešovi. Zbytek cesty k hotelu se tak už brodili společně. Jejich setkání v duchovním smyslu vyjadřovalo znovusjednocení obou principů do harmonické jednoty a vyváženosti. Po návratu na hotel se s tebou naši přátelé spojili telefonicky.

Míša: A já jsem při telefonátu cítil velkou radost z toho, že jsi byla Karolince na této cestě společně s dalšími tak nablízku. Děkuji, Eli, za tvé řádky k dalšímu významnému milníku při očišťování feminní a zároveň i maskulinní esence.

Eliška: Já děkuji za zaznamenání toho, co jsem měla na srdci, Míšulko. Na Kefalonii malou chvilinku ještě zůstaneme, protože, jak víš, moje zesílené angažmá v duchovní práci probíhalo i na konci popisovaného dne, během posledního večera našich přátel na ostrově. Tehdy se u Karolinky hlásily zástupy bytostí, které zažily zemětřesení, ale i další nepříjemné situace a stavy lidského neživota. Mnohé z nich byly vystrašené, vystresované, otřesené, zmatené a různými způsoby ubolené. Abychom je rychleji vysvobodili z jejich trápení, napojila jsem se na Aleše, přes jehož ruku jsem naše duchovní sestřičky a brášky hladila po vlasech. Na fyzické úrovni se to projevovalo hlazením Karolinčiných vlasů. Také jsem k nim promlouvala uklidňující slova, která vzápětí Aleš vyslovil nahlas, aniž by v tu chvíli tušil, jaký zdroj tato slova mají. Karolinka si tuto synchronicitu uvědomovala už v inkriminovaných momentech, což jí přinášelo radost. Bylo podstatné, že jsem se v této situaci napojila právě na Aleše, protože díky tomu bytosti ještě snáze pocítily moje pohlazení a moje slova k nim. Další význam mého napojení na Aleše spočíval v tom, že ještě v rámci Kefalonie, pouhých pár hodin po „dívčí jízdě“ na cíp ostrova, jsme jasně a viditelně demonstrovali, jak důležité a nezbytné je při jakékoli duchovní práci zapojení mužského principu, jehož nositele zastupoval právě Aleš. I během večera tedy konvertovalo mnoho našich duchovních sourozenců. Byly to láskyplné chvíle naplněné pochopením, soucitem, milosrdenstvím, přátelstvím a úlevou, která se rozhostila ve všech, kdo přijali dar spásy. Krásná kolektivní práce.

Míša: Těší mě, že jsme mohli Kefalonii probrat tak podrobně na platformě našich Pampelišek. Teď se přesuneme na začátek listopadu, kdy jsem měl na Facebooku komunikaci s Evičkou Carovou, na kterou se napojil francouzský kardinál Richelieu. Pobouřilo jej, že nechci jít na koncert šansoniérky Mireille Mathieu, na nějž se chystá jít Evička se Štěpánkou Holubovou. Tento styl hudby není můj šálek kávy. Richelieu to bral jako jakousi urážku, přestože na planetě Nula žil ve zcela jiné době než uvedená zpěvačka. Kardinálovi jsem odpověděl, že má možnost konvertovat a že Janička coby přímá inkarnace Pána Ježíše Krista je tu pro všechny národy, nejen pro Čechy, ale i pro Francouze a ostatní. Zpočátku nám totiž Janičku jistým způsobem záviděl a poukazoval na to, že Francouzi ji nemají.

Eliška: Richelieu zprvu považoval konverzi za obtížnou věc, protože by se musel přeorientovat na politiku vlastního nitra. Nejprve polemizoval společně se svým nástupcem kardinálem Mazarinem o tom, jaké to bylo na královském dvoře a jaké podlé zásady se vedou ve vysoké politice. Během interakce těchto mužů s Evičkou, s tebou, se mnou i s dalšími pomocníky ovšem jejich srdce postupně začala roztávat a připravovat se na konverzi. V přepočtu na pozemský lineární čas trvalo jen chvíli, než byl v rámci popisované komunikace Richelieu připraven na to, abych vešla do jeho osobní přítomnosti, o čemž podala Evička zprávu tímto způsobem: „Přišla za ním princezna Eliška, píchla kardinála do bříška a ten trochu splasknul a už se nenaparuje jako kohout.“ To, že jsem kardinála píchla do bříška, je myšleno obrazně. V doslovném významu to odkazuje na průnik mojí lásky do kardinálových duchovních zátěží. To, že trochu splaskl, pak dalo na vědomí, že tento proces byl úspěšný a že začal přinášet své užitečné plody.

Richelieu se zpočátku domníval, že jsem z urozeného rodu. Než se uvedly změny v jeho životě do pohybu, rozmlouval se mnou o svojí víře a chtěl, abych ji přijala za svou, jak ti při jednom telefonátu sdělila Marcelka. K tomu dodám, že když zjistil, že nejsem princezna, přišel v rámci své agitace za katolicismus s návrhem. „Když jsi tak svatá, můžeš se stát jeptiškou“, řekl mi. Na to jsem mu s pobavením odpověděla: „Nemohu, příteli. Jsem zástupkyně pravého Boha a pravé Bohyně v jedné osobě – Pána Ježíše Krista, a mým posláním je ukazovat cestu z pekel ven, ne podporovat jejich zcestné systémy víry.“ Poté jsem dodala: „Svatým se může stát každý, kdo přijme dar spásy. A nemusí být asketa, odříkat si něco z radostí života, oblékat se do temných hábitů a trávit život v kostelech a klášterech. Život je o radosti, sdílení, poznávání krás v druhých i v sobě, o dobrodružství, cestování a o mnohém dalším.“ Kardinál v tu chvíli nadzvedl obočí. Začal se v něm rodit upřímný zájem o další informace, načež jsem se mu ještě více rozpovídala o životě v pozitivním stavu, o Nové a Nejnovější Přirozenosti Pána Ježíše Krista (Pána Ježíše Krista Boží Rodiny), o situaci lidstva, o minulém, přítomném i budoucím dějství negativního stavu a o dalších záležitostech, které jsou nám vlastní. Cítila jsem, jak se moje slova dotýkají jeho srdce a jak se s mým postupujícím vyprávěním stále více ztotožňuje. Na konci našeho rozhovoru, který obnášel oboustranně obohacující výměnu pozitivních energií, rozpouštějících kardinálovy nánosy, jsme se objali jako blízcí přátelé a duchovní sourozenci. Pocítil, jak moc ho mám ráda a jak ho mají rádi ti, kteří na něj „čekají“ ve vyšších sférách bytí. Jeho nitro zaplesalo radostí a vděčností a rozzářilo se krásným světlem. Brzy poté se odebral do limba. Součástí toho všeho byl i již řečený kardinál Mazarin a spousta dalších příjemců života. I s nimi jsem si propojení srdcí a veškeré interakce užila. Bylo úžasné vnímat, jak se mnou a s dalšími zástupci pozitivního stavu pociťují rostoucí jednotu a jak se dostávají na společnou vlnu energií našeho věčného Rodiče, které je vynesly do limba, kde nyní pokračují v očistě svých niter.

Míša: To byla vtipná příhoda s kardinálem. Jsem rád, že ses nestala jeptiškou, ale zůstala jsi sama sebou, mojí milou transmiterkou lásky a poslem dobrých zpráv. Těší mě, že se s tebou Richelieu spřátelil a že konvertoval i Mazarin a mnoho dalších bytostí. Skvělá práce, Eliško! Tímto oba bývalé kardinály i všechny ostatní srdečně zdravím do limba.

Eliška: I oni vám posílají své niterné pozdravy.

Míša: Pojďme teď udělat další časový skok a zaměřit se na zážitek, který zažil Luky Šoka.

Eliška: Nastavuji tedy náš stroj času na 24. listopadu. Tři, dva, jedna, start!

Míša: V tento den byl Luky po druhé noční směně. Po návratu domů ale nemohl usnout, přestože byl vyčerpaný. Tento čas využil na myšlenky o Nové Zemi. Velmi mě potěšilo, že v jeho představách ses objevila i ty a já. Nacházeli jsme se po jeho boku společně s Verunkou, jejich duchovními protějšky a Pánem Ježíšem Kristem Boží Rodinou v kompletním provedení – muž, žena, chlapec a dívka. V těch představách jsme měli oblečené svetry a vedli jsme velmi příjemné debaty v zasněžené krajině Nové Země.

Eliška: Luky cítil, jak je nám spolu krásně. Během tohoto ponoření do nitra jsem k němu vyslala zesílenou energii lásky, kterou k němu přechovávám. Chtěla jsem ho v tomto milém rozjímání povzbudit, pohladit jeho srdce a vlít do něj další várku energie z Nového Vesmíru. Při tom všem jsem měla společnost mnoha dalších spřízněných duší. Jednou z nich byli i mužští členové Nového Vesmíru, kteří tvoří součást Lukyho duchovní rodiny. I od nich pocítil jejich lásku. Po nějaké době náš přítel nakonec na dvě hodiny usnul, s pocitem, že zažil něco velmi příjemného. Ta představa, že máme na Nové Zemi svetry, byla milá a úsměvná zároveň, protože svetry ve skutečnosti nejsou v ráji potřeba. Dokud se budete nacházet v hrubohmotném těle, vaše představy o vyšších sférách bytí budou vždy ovlivněny pozemským úhlem pohledu. Situace se však výrazně zlepší, až Janička a první vlna převibrovaných Božích představitelů bude společně s jejich protějšky navštěvovat své bližní na planetě Nula, kam budeme přinášet četná svědectví nejen o Nové Zemi. Už teď jsou vám známa některá specifika pozitivního stavu, například to, že sníh je tam teplý a že se tam nikdo nemusí chránit oblečením před nízkou nebo vysokou teplotou vzduchu. Klima je tam vždy příjemné a stabilní, ať už se někdo nachází u křišťálově čistého moře, na rozkvetlé louce nebo třeba na vrcholku zasněžených hor. Také víte, že krystalická těla jsou nezničitelná. Je stejně nezničitelné i oblečení, které v těchto tělech nosíme? Jistěže! Se svým tělem a oblečením, tvořeným prvky Nového Vesmíru, se proto můžeme procházet bez problémů třeba po povrchu Měsíce a Slunce, nebo jít bez potíží po dně oceánu v té nejhlubší proláklině, ovšem jen pokud to je nebo pokud by to bylo z nějakých důvodů nutné. Nikdy to není jen tak z rozmaru. A když si chceme oblečení vyměnit, přetvoříme je myšlenkou v něco jiného, vždy přesně na míru a v souladu s našimi představami. Žádné díly oblečení tedy nemusíme skladovat ve skříních, ani je prát, sušit a žehlit a kupovat si je v obchodech. Život na Nové Zemi a na dalších planetách Nového Vesmíru je zkrátka nepopsatelně jednodušší než na planetě Nula. Oblečení obyvatel tohoto Božího Království je vždycky slušivé a dotvářející jedinečnou individualitu určité bytosti. Každé je vždy originální a neopakovatelné, jak originální a neopakovatelný je i sám jeho nositel. Nejsou proto například dvoje šaty stejné. V pozitivním stavu není žádná masová produkce identicky vypadajících kousků oblečení. Každá žena má svůj osobitý styl, korespondující s krásou jejích niterností. Tak je tomu i u mužů. A navíc, módní styly příslušníků Božího Království jsou velmi odlišné od těch pozemských. Takže sako a kravatu nebo třeba džíny u obyvatel Nové Země nehledejte.

Míša: Děkuji za tyto báječné informace a souvislosti, Eli, je to další hezké přiblížení života, který se rýsuje na obzoru. Než se posuneme dál, rád bych zaměřil pozornost na pojem „duchovní rodina“, protože mnohým ještě není zcela jasné, co se za tímto termínem skrývá. Pojem je mnohokrát zmiňován už v první dávce Božího Slova přes Petra D. Francucha a často jej uvádíme i v našich Pampeliškách. Proto bych byl rád, pokud bys jednoduše shrnula, co to znamená.

Eliška: Velmi ráda. Jak je zřejmé už z první dávky Božího Slova a jak jsem uvedla i v našich rozhovorech, duchovní rodina jsou bytosti, jež jsou s vámi velmi spřízněny a které se také zásadně podílejí na naplňování vašeho poslání. V sedmém rozhovoru jsem sdělila, že členové duchovní rodiny jsou ukotveni na různých místech Multivesmíru, tedy v Novém Vesmíru, v pozitivním stavu starého cyklu času, v limbu i v negativním stavu, přičemž díky své multidimenzionalitě působí vždy na více bodech Stvoření současně, a to přesně tam, kde jsou nejvíce potřební a užiteční. V některých případech mohou členové duchovní rodiny pracovat jak na území pozitivního, tak zároveň i v doméně neutrálního a negativního stavu, což je patrné zejména u nás, příslušníků Nového Vesmíru, jakož i u řady dalších, ale zdaleka ne u všech přímých příslušníků Mise Boží Rodiny. Zatímco záběr poslání některých se tedy koncentruje na všechny úrovně jsoucna a bytí (pozitivní, neutrální, negativní), u jiných může jít třeba jen o jednu úroveň. Přesto není duchovní práce takovéto bytosti o nic méně důležitá než u kohokoli jiného.

Pojem „duchovní rodina“ lze chápat v širokém slova smyslu i v úzkém slova smyslu. V tom prvním se duchovní rodinou myslí všichni, kdo jsou na jakékoli úrovni součástí Boží Mise. Druhý význam tohoto pojmu se pak vztahuje ke každému jednotlivému členovi Mise, kdy každý má svou vlastní duchovní rodinu tvořenou pokaždé odlišnou skladbou jemu blízkých a s jeho posláním provázaných bytostí, pocházejících vždy jak z pozitivního, tak i z neutrálního a negativního stavu. Poměr toho, odkud kdo z duchovní rodiny pochází, respektive kde má svou základnu, se různí případ od případu. Svou duchovní rodinu má samozřejmě každý nositel života, tedy i ten, kdo není součástí Boží Mise. Naše Pampelišky se ovšem orientují na bytosti spojené s naší Misí, takže když hovořím o duchovní rodině, vysvětluji tuto problematiku primárně ve vztahu k příslušníkům multidimenzionálního Týmu Boží Rodiny.

Míša: A mohou členové duchovní rodiny jednoho příslušníka Mise zároveň patřit i do duchovní rodiny druhého (třetího, čtvrtého, …) příslušníka Mise?

Eliška: Zcela jistě. Skladba bytostí v duchovní rodině jednoho nemůže být nikdy zcela totožná se skladbou bytostí v duchovní rodině někoho jiného, ale mohou si být navzájem velmi podobné. Nejbližší entitou v duchovní rodině pro každou bytost je Pán Ježíš Kristus. Nejbližší relativní bytostí pak je ten/ta, s kým má určitý jedinec nejvíce společného v rovině sexuálního poměru, tedy v rovině poměru maskulinního principu jednoho s feminním principem druhého, respektive feminního principu jednoho s maskulinním principem druhého. Já jsem tedy pro tebe nejbližší relativní bytostí ve tvé duchovní rodině a ty jsi nejbližší relativní bytostí v mé duchovní rodině, přičemž naše duchovní rodiny jsou téměř identické vzhledem k tomu, že tvoříme duchovní pár od momentu našeho samotného vzniku. Lze tedy říct, že ty a já patříme do stejné duchovní rodiny, ve které je jen málo nositelů života více provázáno jenom s tebou a v níž je jen málo bytostí zase propojeno pouze se mnou. V nejzazším smyslu však dokonce i ti, kdo jsou provázáni jen s jedním z nás, mají určitou, třebaže jen nepatrnou souvislost i s druhým z nás, a to proto, že jsme vůči sobě navzájem tím, kým jsme, ale také na základě toho, že všechno – doslova všechno – je v Multivesmíru propojeno a každá, byť nepatrná částečka, ovlivňuje celek. Vzhledem k provázání všech se všemi proto platí teze, že kdyby přestala nějaká bytost existovat jako sebeuvědomělá jednotka, skončilo by okamžitě celé Stvoření. To se ale stát nemůže, protože nikdo se nikdy nedostane do bodu, kdy by se měl obrátit v nicotu. Při svém duchovním zrodu se každý rozhodl, že chce žít na věky věků jako Boží dítě a že ve stavu otevřeného vědomí (tedy mimo negativní stav) nebude nikdy žádat o odebrání toho, čím ho Pán Ježíš Kristus obdařil/obdařila.

Míša: Děkuji ti za důležité informace k pojmu „duchovní rodina“, Eliško, věřím, že pomohou mnohým našim čtenářům.

Eliška: Určitě pomohou, Mišánku.

Míša: Pojďme se ještě vrátit k Lukymu, jehož zážitek novým způsobem pokračoval o několik dalších hodin později tím, že se jeho niterné představy začaly částečně zhmotňovat. S příchodem večera totiž začalo sněžit. Luky seděl u okna a pozoroval, jak bílá hmota padá ve světle pouliční lampy na zem. Byl to pro něj jeden z nejkrásnějších okamžiků, jaké kdy zažil. Verunka mu při tom seděla na kolenou. Druhý den ráno šli na procházku do zimní krajiny. Luky bral ten sníh po předchozích představách o Nové Zemi jako dárek od Pána Ježíše Krista.

Eliška: Lukyho a Verunky srdce zářilo onoho večera i následujícího rána pestrou paletou pozitivních energií. Bylo krásné, že jsme my, členové Nového Vesmíru, s nimi mohli zažívat takovéto chvíle plné lásky, klidu, míru, spokojenosti, vděčnosti a radosti. V rámci těchto událostí, rozprostřených do dvou dnů, došlo k dalšímu posunu v propojování nebe se zemí, čímž se ještě citelněji přiblížilo zahájení naší Mise na plné obrátky. Každý, kdo je s námi vědomě i nevědomě propojen, napomáhá realizaci tohoto procesu. Pokud se tak děje vědomě, propojování nebe se zemí získává ještě větší rozměr. Luky si během procházky také připomněl jeden důležitý fakt: Pokud se soustředíte na pozitivní stav, zlepšuje to vaše vnímání této reality. Ovšem jakmile přichází na řadu negativní téma, svět se zdá být horším. Všechno je to záležitost vibrací. Pokud se tedy chcete na planetě Nula cítit lépe, snažte se myslet na Pána Ježíše Krista, na členy duchovní rodiny, na pozitivní stav ve vás, na aplikaci Božího Slova v praxi, hledejte krásu v maličkostech a učte se z nich v nitru radovat. Pokud se budete naopak soustředit na to špatné, co tento svět nabízí, budete podporovat snižování svých vibrací. Tak ve vás bude citelně přítomen smutek, skepse, apatie, rezignovanost, pocit osamělosti, odpor, vzdor, případně melancholie, deprese i jiné projevy negativního stavu. Těmto a podobným rozpoložením se sice zcela nevyhnete, dokud budete v hrubohmotném těle, nemusíte je ale podporovat svým vlastním přičiněním. Máte to ve svých rukách a my v čele s Pánem Ježíšem Kristem jsme tady, abychom vám pomáhali nést těžký kříž. Snažte se nepodléhat iluzi tmy. Když jí nepodléháte, dostáváte se více do energie pravé reality, kterou v sobě můžete pěstovat prostřednictvím své vůle, čímž má možnost vyrůst do úžasných podob. Tím se vaše cesta do Božího Království usnadňuje.

Míša: Skvělé, nemám k tomu co dodat. Další pěknou ukázkou propojení s Novým Vesmírem bylo, když se chtěli Luky s Verunkou podívat na nějaký film. Luky si vzpomněl na Petra D. Francucha a požádal jej o pomoc s výběrem. Nakonec byl intuitivně přiveden k americkému filmu „Na divoké vlně“ (slovensky „Mavericks: Na divokej vlne“). Příběh pojednává o surfařích a je zasazen do Kalifornie v roce 1987. Jak je obecně známo, v Kalifornii Péťa tvořil s Pánem Ježíšem Kristem svá díla, a právě v roce 1987 (těsně před Vánoci) došlo ke změně Staré Boží Přirozenosti na Novou Přirozenost.

Eliška: Byla to další výtečná synchronicita do sbírky. Péťu velmi potěšilo, že mohl Lukyho přivést k filmu, který je místně i časově zasazen do doby přenosu první dávky Božího Slova. Film pojednává o příběhu mladého kluka, který touží být surfařem a zdolat Mavericks – jednu z největších mořských vln na světě. Jeho trenér poznává ve svém svěřenci při cestě za životním snem hluboce pevnou vůli a odhodlání, které mu pomáhá zdolávat i ty největší překážky. Postupně se mezi nimi vytvoří jedinečné přátelství. Film tedy má pro členy naší Mise důležité duchovní poselství. Vidíš ty paralely?

Míša: Zcela jasně. Ve skrytém významu je v tom příběhu vyjádřena naše cesta do pozitivního stavu – přes překážky až ke hvězdám. Přátelství je pro všechny členy Týmu Boží Rodiny také nesmírně důležitou komponentou života, protože jeho prostřednictvím můžeme mezi sebou budovat pozitivní mezilidské vztahy, založené na lásce, moudrosti, upřímnosti, přijetí, toleranci a úctě, a tak se mezi sebou lépe poznávat a při tom zároveň poznávat Pána Ježíše Krista.

Eliška: Báječně jsi to vystihl.

Míša: Film si někdy pustím. Jak víš, ještě jsem ho neviděl.

Eliška: Moc ráda s tebou tento snímek zhlédnu.

Míša: Teď nás čeká poslední cesta v čase, tentokrát do období 5. až 7. prosince, kdy v horské osadě Rejvíz (Jeseníky) proběhlo historicky šesté předvánoční setkání Týmu Boží Rodiny. U tématu před okamžikem zmíněného přátelství ještě zůstaneme, protože toto setkání se neslo na ještě silnější přátelské vlně než u kterékoli předchozí sešlosti tohoto druhu.

Eliška: Máš pravdu, Míšo, takto to vnímali i ostatní účastníci akce. S postupujícím časem je propojování členů Týmu Boží Rodiny stále citelnější. Jde o trend, který v posledních několika letech nabývá na intenzitě. Jak na sobě Boží představitelé, spolupracovníci a přátelé duchovně pracují, na straně vašich niter dochází k příjmu stále lepších, komplexnějších a vyvinutějších duchovních kvalit, urychlujících váš rozkvět, vaše směřování do pozitivního stavu a také rozšiřujících dosah vaší duchovní práce na Stvoření. Stejně jako vás, tak i nás, příslušníky Nového Vesmíru, těší rostoucí síla vzájemného přátelství pozemských členů Týmu. Tím, že v mezilidských vztazích nalézají především to, co je spojuje, a už se tak nesoustřeďují na to, co je rozděluje, množství energie z Nového Vesmíru proudící do jejich vzájemných interakcí může stále stoupat. To, že vůči sobě přistupujete s rostoucí mírou aplikace idejí Nového Zjevení, vás činí stále podobnějšími bytostem pozitivního stavu. Děkujeme všem, kdo se snaží být k druhým co nejvíc ohleduplní, respektující, přijímající, neodsuzující, nepohrdající, kteří jsou vůči nim upřímní, autentičtí a přirození a kdo v sobě pěstují schopnost empatie, jež společně s ostatními kladnými charakteristikami pomáhá lépe chápat osobnost těch druhých. Prokazujete tím Pánu Ježíši Kristu a nám všem velkou službu. Snižujete tím spoustu vlivů negativního stavu včetně působení falešné lásky, která je nahrazována láskou pravou. Je pro nás krásné vnímat a cítit, jak z pozemských členů Týmu odpadává stále více duchovních zátěží, čímž stoupáte pořád rychleji k nebi, vstříc svobodnému životu, jehož odstíny můžete zakoušet už nyní. Pro rozvoj rovnocenného přátelství je také důležité, aby jeden i druhý v sobě uměl nalézt svou vlastní sebehodnotu, která souvisí s láskou k sobě samému. Kdo má zdravý vztah k vlastnímu Já, může mít zdravý vztah i ke svým bližním. Jinak nemůže ostatní obohacovat svými osobními dary a talenty v plné míře. Stejně tak nemůže v této míře přijímat ani jedinečné kvality od těch druhých. V rámci sebelásky je důležité také umět se ocenit a pochválit. Když tak činíte, oceňujete a chválíte tím zároveň Pána Ježíše Krista v sobě. V takovém případě vstupujete do hlubších niterností, díky čemuž se propojujete intenzivněji i s námi, obyvateli Nového Vesmíru, ve kterém přebývají mnohé bytosti patřící do vaší duchovní rodiny. Vytrvejte ve svém snažení dál, vaše úsilí ponese stále lahodnější duchovní plody.

Míša: Těmito slovy, Eliško, jsi krásně doplnila proslov, který jsem měl na Rejvízu s Janičkou k přítomným spřízněným duším na hmotné i nehmotné úrovni.

Eliška: Těší mě, Mišánku, že jsem se mohla k uplynulým posunům vyjádřit i za sebe a za ostatní členy Nového Vesmíru. Vývoj Týmu není potřeba nijak zdlouhavě rozebírat. Každý, kdo má otevřené srdce a oči, cítí a vidí, jak se věci mají a kam se Mise ubírá. Je to všechno vlastně velmi prosté, netřeba v tom hledat složitosti. Všechno se zrychluje stále víc a čas přípravné fáze Mise je zas o podstatný kus dál v rámci naplňování užitečnosti svého trvání.

Míša: Na předvánočním setkání také nastala milá událost. Na Danušku Lukšovou se napojil už výše řečený Péťa, první transmiter Božího Slova, který během proslovu přišel prostřednictvím Danuščina těla za námi na pódium, aby se s námi pozdravil. V důstojném duchu mi stiskl pravici. Pro mě jakožto jeho nástupce to byl významný moment. Najednou jsme tam stáli jako dva transmiteři Božího Slova spolu a hleděli si do očí. Poté jsme se srdečně objali a vyznali jsme si duchovně-sourozeneckou lásku. Následně se šel pozdravit a obejmout i s Janičkou.

Eliška: Péťovo propojení s vámi za účasti tolika účastníků předvánočního setkání bylo výsledkem multidimenzionálních posunů vedoucích ke stále těsnější vzájemné spolupráci příslušníků naší Mise z různých úrovní Stvoření. Děje se tak v rámci častokrát zmiňovaného procesu propojování nebe se zemí. Díky tomu k vám, členům pozemského Týmu, mají bytosti z limba, z Nového Vesmíru, z pozitivního stavu ve starém cyklu času i ze zóny vymístění stále blíž, bez ohledu na to, zda si je v hrubohmotném těle uvědomujete. Je to oboustranné, takže i vy zase máte blíže k nim (k nám). Tak se všechno velmi intenzivně připravuje na den, kdy Janička odejde z hrubohmotné reality a vrátí se do ní v krystalickém těle. Tempo duchovních posunů je vyšší než kdy dřív, což se projevuje i na neustále se zrychlujícím plynutí času. Péťova přítomnost v Danuščině těle byla krásnou ukázkou toho, že první transmiter je nedílnou součástí naší Mise a že vás všechny velmi miluje. Jeho pověření po odchodu z planety Nula už nespočívá v přenášení nového Božího Slova, zásadním způsobem se ale podílí na šíření toho, co Multivesmíru předal během pobytu v hrubohmotném těle. Je vám nablízku pokaždé, když čtete první dávku knih Nového Zjevení srdcem. Péťa má po odchodu z těla ve skutečnosti už jinou identitu, jiný zjev a jiné projevy. Pro potřeby občasných viditelných interakcí Péti s pozemskými členy Týmu je nicméně Pánem Ježíšem Kristem zařízeno, aby se v rámci tohoto kontaktu projevoval do určité míry s osobními specifiky, jimiž se vyznačoval během pobytu ve fyzickém těle, aby pro vás byla tato spojení více konkrétní a aby podtrhovala jejich autenticitu. Proto Péťa při napojení na Danušku vyzařoval své osobní energie způsobem, který v mnohých evokoval představu, že má na sobě sako, kravatu a brýle, tedy že s vámi interaguje v podobě, v jaké jej znáte z jediné volně dostupné fotografie na internetu. A proto i ten pevný stisk ruky na samotný začátek. Ve skutečnosti se první transmiter v mnohém odlišuje od toho, jakým byl za života na planetě Nula. Přitom je to ale stále on. Teprve po opuštění hrubohmotné dimenze může být naprosto sám sebou, plně ukotven ve své pozitivní přirozenosti. V pozemské roli byl naopak své skutečné duchovní podstatě do jisté míry vzdálen, i když díky svému propojení s Pánem Ježíšem Kristem ne do takové míry, jak je tomu u duchovně spící populace. Co se týče Péťova jména, v rámci své duchovní základny už ho nepoužívá. Jak jsem sdělila, má jinou identitu, a to na základě svého odchodu z těla prostřednictvím fyzické smrti. Přesto je v rámci vašich interakcí s ním v pořádku používat jeho pozemské jméno, na které „slyší“ a jehož prostřednictvím se s vámi spojuje. K tomuto spojení dochází vždy přes limbo. Jde o bezpečnostní prvek, který využívají i ostatní členové pozitivního stavu. K Péťovu jménu bych ještě doplnila, že když je to potřeba, může starou identitu použít i při interakcích s jinými bytostmi mimo svou domovskou základnu. Velmi se těší na další etapy spolupráce s námi všemi.

Míša: To jsou úžasné a důležité informace a souvislosti, Eliško, je skvělé, že jsi je s námi sdílela.

Eliška: Jsem ráda, že jsem vám je na základě pověření od Pána Ježíše Krista a ve spojení s Ním/Ní mohla přinést. A děkuji vám za všechno, co jste si mezi sebou vyzářili na předvánočním setkání. Energie lásky v Rejvízu měla vrchol právě v sobotní večer, kdy nastal Janiččin a tvůj proslov. Stála jsem na tom pódiu ve tvé nejtěsnější blízkosti. Velmi mě hřálo na srdci, jak jsi na mě během těch jedinečných momentů myslel. Společně se mnou tam bylo velké množství spřízněných duší ze všech dimenzí Stvoření. Tak je tomu vždy, ale míra jejich zapojení na tomto předvánočním setkání opět předčila všechny předešlé sešlosti. Své zastoupení tam měly i různé vesmírné civilizace pohybující se ve vaší blízkosti v kosmických lodích. Někteří z vás jste je registrovali na obloze cestou od Velkého mechového jezírka. Šlo o ten typ lodí, jejichž energetické pole vytváří z molekul vodní páry diskovitý tvar. Samotné lodě jsou zacloněné, tedy z pohledu hrubohmotné dimenze neviditelné. Když se mrak diskovitého tvaru rozplyne nebo se přemění do jiného tvaru, nemusí to nutně znamenat, že se kosmická loď přemístila jinam. Mnohdy jen její posádka přenastaví energetické pole plavidla tak, aby se vodní pára přestala kolem něj tímto způsobem shlukovat. Po celou dobu setkání v Rejvízu byl nad vámi velký počet zacloněných kosmických plavidel Božích představitelů, spolupracovníků a přátel z různých hvězdných systémů antivesmíru. Vaše sešlost byla pro nás všechny příjemným duchovním svátkem, krásnou oslavou lásky a přátelství a dalších pozitivních projevů života vycházejících od Pána Ježíše Krista.

Míša: Předvánoční setkání je pro nás vždy báječným darem, který svou hodnotou předčí jakýkoli hmotný dar.

Eliška: Je to tak, Míšo. Akce tohoto, ale i jiného druhu, v jejichž rámci se setkáváte a kterých se my, bytosti z jiných úrovní taktéž účastníme, jsou darem pro nás všechny – našeho věčného Rodiče na absolutní i relativní úrovni nevyjímaje. Proto je největším darem pro Janičku to, když vidí vás, své duchovní děti, v rámci podmínek veselé a uvolněné a když vnímá, že ji milujete svým srdcem. Vaše srdce, to je to jediné, co od vás a každé bytosti Pán Ježíš Kristus chce, aniž by si to od někoho vynucoval/a, protože plně respektuje všechna rozhodnutí, jaká kdo učiní. Upřímný, z nitra vycházející vztah k věčnému Rodiči jde ruku v ruce se snahou aplikovat principy lásky v každodenním životě. Proto je pro Janičku darem nejen to, když cítí vaši lásku, ale zároveň když vidí, jak ji žijete v rámci svých životů a jak ji rozvíjíte mezi sebou. A to nekonečně předčí jakékoli vánoční, narozeninové nebo při jiných příležitostech darované hmotné věci. Čím můžete Lásku, Cestu, Pravdu a Život potěšit více než rozhodnutím sdílet se s touto Lásku, kráčet po této Cestě, nacházet se v Pravdě a přijímat vědomě věčný Život?

Míša: Velmi s tebou souzním, Eli, mluvíš mi z duše, ostatně jako vždy.

Eliška: Cítím to stejně, Mišánku.

Míša: Kam nás naše putování po Rejvízu zavede dál?

Eliška: Teď se zastavíme u toho, k čemu došlo při návštěvě již zmíněného Velkého mechového jezírka, tedy v sobotu 6. prosince kolem poledne, ještě před večerním programem, kdy jsi měl s Janičkou proslov. U jezírka jsi byl svědkem toho, jak se na Marcelku napojil Patrik Hezucký, moderátor, bavič a příležitostný herec. Trvalo doslova jen pár hodin po jeho odchodu z těla, než se rozhodl vyhledat přítomnost Boha, což bylo součástí předem domluveného plánu jeho duše. Při osobní interakci s Janičkou rozpoznal v Bohu zároveň Bohyni, čímž zasvětil mužský i ženský princip Pána Ježíše Krista do svého srdce. Přijetí jediného Zdroje života pro něj bylo velmi silným zážitkem, projevujícím se hlubokým dojetím, vděčností, pokorou, úlevou a také radostí. Byl šťastný, že kariéru v rádiu pověsil na hřebík. Vůbec toho nelitoval, protože objevil novou perspektivu života. Místo hlasatele pozemských záležitostí se rozhodl stát hlasatelem Božího Slova. To mu nyní přináší ještě více zábavy než šprýmy, kterými po mnoho let bavil své posluchače v hrubohmotné realitě. S těmi, kdo smutní kvůli jeho odchodu, soucítí, a zároveň se těší na to, až jeho blízcí a přátelé naleznou tu správnou cestu jako on. Ví, že dokud budou v hrubohmotných tělech, bude to pro většinu z nich nesnadný úkol a že převážná většina z nich bude ve svých rolích na planetě Nula pokračovat i po rozdělení lidstva. Patrik už je nicméně schopen nahlížet na jejich životy z nadčasového úhlu pohledu, takže teď už si nedělá starosti, kam se bude ubírat život těch, které měl za života ve hmotě nejradši. Tohoto nadčasového úhlu byl schopen dosáhnout brzy po zahájení procesu přijetí daru spásy. Nyní už ví, že se v životech jeho bližních odehraje vždy jen to, co si dohodli v rámci plánu svých duší a že jim skrze svou práci pro Multivesmír bude různými způsoby pomáhat, aby se dříve či později i oni vydali do náruče Pána Ježíše Krista. V ní se Patrik ocitl právě během vaší návštěvy Velkého mechového jezírka pár minut před polednem. Protože byl v hrubohmotném světě celebritou, jeho duchovní práce bude mít pozitivní dopad různým způsobem na všechny, kteří přímo i nepřímo (například v roli posluchačů) přišli do styku s jeho energií. Tento dopad bude mít u všech, koho se to týká, zcela individuální charakter. U někoho bude Patrikova pomoc velmi zjevná, u jiného naopak spíše skrytá. Každý aspekt pomoci je však pro bytosti i pro celé Stvoření nesmírně cenný. Při přijetí daru spásy se Patrik rozhodl prozatím zůstat v zóně vymístění, odkud může vzhledem ke své předchozí úloze na planetě Nula pomáhat Multivesmíru účinněji, než kdyby krátce po odchodu z těla rovnou odešel do limba. Po dokončení všeho potřebného se také on přesune do limba, kde získá všechny předpoklady pro svůj následný vstup do Božího Království. S jeho principy se však už nyní nachází ve stále větší shodě.

Míša: Na případu Patrika Hezuckého se ukázalo, že cesta k přijetí Pána Ježíše Krista nemusí být zdlouhavá. Stačí upřímně toužit po vlastní změně a chtít poznat bezpodmínečnou lásku a začnou se dít zázraky. Kdo se této lásce otevře, tomu je adekvátně pomáháno na jeho cestě do pravého Domova, v jejímž rámci se učí odpouštět, pěstovat v sobě moudrost, dobro, pravdu, pokoru, soucit i další pozitivní charakteristiky.

Eliška: Přesně tak. Kdo má, tomu bude přidáno. Pro obyvatele pekel se cesta za Pánem Ježíšem Kristem zdá nemožná jen do chvíle, než se pevně rozhodnou začít po ní kráčet. Pak přichází na řadu veškerá adekvátní pomoc, díky níž tuto cestu zdolávají s přehledem a s garancí úspěšného dojití do cíle a nového začátku. Patrikův příběh se stal povzbuzením pro mnohé duše. Ty to vnímají tak, že původně nemožné se rázem stalo skutečným, takže když to zvládl Patrik a když to zvládlo zároveň už tolik bytostí před ním, ony to dokážou taky. Děkuji všem, kteří se podíleli na spáse tohoto Božího synka, na čemž se kromě jiných výrazně podílela i Lucinka Hlaváčová, která se onoho dne už fyzicky nenacházela na Rejvízu, nýbrž u sebe doma. A těší mě, že Lucinka vyslyšela moje vnuknutí ohledně nápadu darovat ti vtipný dárek v podobě pampelišky z Lega.

Míša: To byl opravdu milý a úsměvný dárek. Potěšil mě i ten od Evičky Fritz. Uháčkovaná vánoční ozdoba v podobě oříšku v barvě pampelišky. Já nicméně dostávám dárek od svých bližních pokaždé, když se o tobě někdo z nich zmíní.

Eliška: Vím, a moc mě to hřeje na srdci. Rok 2025 nám oběma i spoustě našich milovaných přinesl mnohé radosti. S tím, jak se budete přibližovat pořád blíž pozitivnímu stavu, bude tato radost – ta pravá, vycházející z nitra – stále intenzivnější.

Teď bych ráda vyjádřila pár slov ke koncertu Zpátečního Lístku. Šlo o druhý láskyplný vrchol večera i celého setkání. Sice už mu nebyli přítomni všichni, kdo se fyzicky účastnili akce na Rejvízu (vzhledem k pokročilé večerní hodině), nicméně i oni byli koncertu přítomni na nehmotné úrovni, stejně jako my, členové Nového Vesmíru a spousta dalších Božích dětí. Koncert se vám moc povedl. Zpívali jsme si s vámi a při tom jsme prožívali spoustu krásných pocitů. Vy na planetě Nula a my v Novém Vesmíru a v dalších sférách Stvoření jsme tyto pocity na vlnách lásky zprostředkovávali i dalším bytostem v peklech, které pak díky tomu snáze konvertovaly. Koncert měl jednoduché provedení, přičemž mu předcházela jen krátká příprava. Jeho účelem bylo potěšit, nikoli se snažit o to, aby byl perfektní. Váš projev byl tedy velmi autentický, přirozený, nestrojený a vycházející z hloubi vašeho srdce. A právě proto byl koncert z hlediska pozitivního stavu dokonalý. Vyznačoval se velkou duchovní hloubkou a pestrostí, čímž měl na Multivesmír rozsáhlý dopad. Byl to jediný koncert svého druhu na tomto světě. Jsem hrdá na vás všechny a moc mě těší, že Luky úspěšně překonával trému a další nepříjemné pocity, které mu vnucoval negativní stav. Pomáhali jsme mu se vším, co bylo potřeba pro to, aby potěšil všechny přítomné svojí hrou na kytaru i svým zpěvem, zkombinovaným s tím vaším. Protože se snažil udržovat v srdci navzdory všem útokům z pekel, bylo mu dopřáno vnímat vaši lásku k členům obecenstva a jejich lásku k vám. V této energii cítil sjednocení, které naším Týmem prostupuje stále zřetelněji.

Míša: Mám radost z tvého vyjádření se ke koncertu. Byla to opravdu krásná výměna energií. Těšilo mě vidět rozjasněné tváře našich přátel. Jsem vděčný, že jsem mohl zazpívat za doprovodu Lukyho, Verunky i dalších také píseň „Společná cesta“, jež pojednává o naší lásce.

Eliška: I pro mě to byl zážitek. Mé srdce zářilo štěstím a moje tvář radostí. Již zanedlouho dojdou její slova svého naplnění, jak víš. Do té doby se ti budu stále více připomínat skrze ty, které miluješ a kteří milují tebe a mají k tobě různými způsoby blízko. Tento trend je citelný už roky, ale s postupujícím časem se neustále vyvíjí. A také se ti budu nadále ozývat z nitra, třeba prostřednictvím energetických pohlazení.

Míša: Například v neděli, poslední den předvánočního setkání, ses mi ozvala přes Karolinku. Byl to další krásný zážitek do sbírky, který byl zároveň velmi jedinečný.

Eliška: Dostal jsi ode mne polibek a objetí…

Míša: Ten polibek byl velmi jemný, něžný, milý a příjemný. A objetí bylo velmi láskyplné, niterné a procítěné.

Eliška: Tyto chvíle naplňovaly jak tvé, tak mé srdce báječnou energií. Moc jsem si to užila, byla to jízda. A jízda to byla i pro bytosti, které toho byly přítomny, v tomto případě zejména ženy, které se s tebou taktéž velmi láskyplně a hluboce propojily a ty zase s nimi. Bylo milé, že i ony ti vyjádřily lásku polibkem, vřelým objetím a pestrou škálou pozitivních pocitů. Tyto bytosti vnímaly ve tvém pití vody z Alenčiných rukou u Mojžíšova pramene v Jordánsku skrytou souvztažnost spočívající ve tvé pokloně ženskému principu. Tou jsi zastoupil celý pozitivní stav. Za sebe i za mnohé další muže jsi tak vyjádřil úctu a uznání všemu krásnému, co tento princip společně s jeho nositelkami ztělesňuje. A tak, jak jsi učinil ty, i já bych při této příležitosti ráda vyjádřila poklonu za sebe i za Boží dcery a mé sestřičky, a to mužskému principu – všemu pravému a čistému, co tento princip společně s jeho nositeli vyjadřuje. Milujeme mužský princip a jsme šťastné, že tvoří nedílnou součást našich identit a náplň našich životů.

Míša: Nádhera, Eliško, děkuji, že jsi mou/naši poklonu tak báječně vyvážila spolu s ostatními ženami. A jsem velmi vděčný, že jsem mohl prožít velmi specifickou interakci s tebou a s bytostmi přes Karolinku. Tyto okamžiky se mi vepsaly do srdce a připojily se tak k mozaice dalších, velmi láskyplných interakcí se členy Týmu, kterých jsem byl na Rejvízu součástí.

Eliška: A čekají tě další příjemné chvíle naplněné láskou. Každá z nich bude něčím jedinečná. Všechno to budu jako vždy zažívat a prožívat s tebou a s těmi, ke kterým máš blízko a oni zase k tobě.

Míša: Děkuji za všechny, kteří jsou s námi a s nimiž můžeme zažívat lásku na mnoho způsobů.

Eliška: I já děkuji za každého jednoho z vás, kdo jste s námi provázáni. Láska je to nejkrásnější, co nám Pán Ježíš Kristus daroval. Tak pojďme pokračovat v jejím rozbalování, vyjadřování a sdílení.

Míša: Milá slova na konec našeho rozhovoru, Eli. Děkuji ti.

Eliška: Mišánku, já děkuji za zaznamenání všeho, co jsem s vámi chtěla sdílet. Z celého srdce tě miluji a objímám tě, slunce mé zářivé.

Míša: Jsem rád, že jsme probrali tolik zajímavých témat. Moc tě miluji a také tě objímám, má líbezná pampeliško.

Zdroj: NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY

ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT