Page 92 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

KAPITOLA SEDMÁ

SPOLEČENSKÝ ŽIVOT

Záležitost společenského života úzce souvisí s rodinným životem. V případě
společenského života se zaobíráme vztahy, které vznikají mezi lidmi, jejichž život
není spojen pokrevními a rodinnými vazbami. Ale základní účel a cíl společenského
styku je velmi podobný tomu, jaký je v případě rodinného života. Toto je pravdou ve
volnějším a širším smyslu.

Jak bylo vzpomenuto mnohokrát předtím, úplně všechen život nám byl v podstatě
dán za účelem sdílení všech specifických a jedinečných aspektů života, daného a
vloženého do nás Nejvyšším. Takto tyto jedinečné a specifické aspekty reprezentují
Nejvyššího v Jeho/Jejím nekonečné rozmanitosti a počtu manifestací. Kvůli tomuto
uspořádání, a protože život nám nebyl dán samoúčelně nebo ze sobeckých důvodů –
abychom si ho nechávali pro sebe – ale pro sdílení jeho jedinečného, odlišného a
velmi zvláštního, soukromého a intimního obsahu, na základě tohoto hlavního účelu
jsme my všichni společenské bytosti.

Toto je uniformně pravdou v celém Stvoření. Nikdo v celém Stvoření nemůže být
považován za nic jiného, než za společenskou bytost. Protože každý ve Stvoření
Nejvyššího je obrazem a podobou Boha, můžeme bezpečně usoudit, že Nejvyšší je
Absolutní Společenskou Bytostí. Kdyby tomu tak nebylo, Nejvyšší by nikdy
nestvořil jedinou entitu či bytost, kterou by mohl tolerovat okolo
Sebe Samého/Samé.

Jestliže základní, bytostnou a podstatnou přirozeností Nejvyššího je Božská Láska a
Božská Moudrost, a jestli přirozeností pravé lásky je dávat a sdílet všechno, co má,
potom ostatní, kteří vznikají z této Lásky, jsou stvořeni pro ten stejný účel – dávat,
přijímat a sdílet; proto je Přirozenost Boha i všech inteligentních bytostí a entit
taková, že to jsou společenské bytosti.

Jedinec nemůže dost dobře sdílet to, co má, pokud nemá žádnou touhu sdílet.
Avšak v pozitivním stavu je touha sdílet samotným životem každého. Odstraňte z něj
schopnost a příležitost sdílet a odstraníte jeho život. Zahyne. Na druhé straně, žádné
sdílení se nemůže odehrávat, když neexistují lidé, se kterými jedinec může sdílet a
kteří jsou ochotni sdílet. Vzájemné sdílení je základem, na kterém je
vybudován jakýkoli náležitý vztah. Proto můžeme říci, že pravou přirozeností
společenského života je vzájemné sdílení.

Slovo "sdílení" samo v sobě zahrnuje obousměrnou cestu: my sdílíme. Neexistuje
taková věc jako: sdílím jenom "já". Vždy existuje někdo, ke komu směřuje toto
sdílení. Ve sdílení jsou angažováni vždy dva nebo více lidí. S prázdným prostorem
nemůžeme nic sdílet.

Nejvyšší, jsouc Absolutní Láskou a chtíce sdílet Absolutně všechno, co Jeho/Její
Láska má a obsahuje, nemohl takto konat s nicotou. Proto stvořil inteligentní bytosti
a entity relativně k Jeho/Jejímu stavu a kondici, které nadělil v podstatě takovou
stejnou přirozeností, jako je Jeho/Její vlastní. Bylo by to marné, stvořit někoho s
odlišnou přirozeností, kdo by nebyl schopen přijímat, dávat, sdílet a oplácet. Celý
účel Stvoření by ztratil hlavní smysl.

Takže můžeme zopakovat, že jedním z nejdůležitějších důvodů a účelů, pro který