Page 69 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

duchovnosti. Tudíž se každý vždy obrací k této duchovnosti, což znamená k
Nejvyššímu, kdož je centrem toho „uvnitř“.

Jestliže se někdo vždy obrací pro jakékoli poznání k duchovnosti, musí být vždy
duchovním jedincem - kvůli neustálému potvrzování, že veškerá pravda a veškeré
dobro je v této duchovnosti a z ní. Proto se z této kondice nemůže odvozovat idea
nižší duchovnosti. Protože to byla kondice prvních lidí na planetě Zemi, bylo v
konkrétní reálné manifestaci této kondice nutno rozdělit androgynní formu do dvou
odlišných forem - maskulinní a femininní, aby se mohlo odehrát početí idejí úpadku a
negace.

Jakmile je tedy něco někomu odebráno, znalost tohoto něčeho je též odstraněna. Aby
se tato znalost získala znovu, musí se nyní pohlížet „vně“ namísto „dovnitř“. Postupně
se vytváří zvyk hledat všechny odpovědi „vně“ v takzvané přírodní realitě, kde se
nenacházejí žádné skutečné odpovědi. Takže je založena báze pro mylný a nesprávný
závěr o duchovnosti a o Nejvyšším - o všem v této věci. To je počátkem konce !

Jelikož pravá duchovnost a Nejvyšší jsou vždy „uvnitř“, odkud započíná byť by jen
možnost jakéhokoli „vně“, je nemožné je spatřit či pojímat prostředky či nástroji toho
„vně“, neboť nejsou tím „vně“. Z toho plyne odmítnutí duchovnosti a existence
Nejvyššího. A to se pak stává základem odpovědi na otázku, jaké je to být bez
duchovnosti. Takové rozpoložení postupně vede k tomu, že není žádné poznání
duchovnosti a Nejvyššího, tudíž k ateizmu.

10. Ve stavu úplné a celistvé duchovnosti je esence a substance „já jsem“ relativního
k Absolutnímu „Já jsem“ Nejvyššího. To je základnou neustálého sebeuvědomění v
celku jeho jsoucna a bytí. Jelikož je takové „já jsem“ možné jedině relativně k
Absolutnímu „Já jsem“, jsou všechny důsledky tohoto závěru zřejmé. Vede k úplné
duchovnosti všech jsoucen a bytí. Též zajišťuje pojetí „vím, kdo jsem“. Žádné jiné
závěry není možno z této kondice vyvodit. Nic jiného odvodit či zkušenostně prožít
nelze. Jakákoli touha zakusit jinou kondici by se rovnala popření „já jsem“, a tedy
pravého sebeuvědomění. Taková kondice a situace pravého uvědomení existovala u
prvních androgynních lidí na planetě Zemi.

Aby bylo možno mít odlišnou zkušenost za účelem splnění Velkého plánu a Velkého
poslání člověčenstva, bylo nutné rozštěpit fyzickou formu do dvou forem mužské a
ženské, aby se mohla stát možnou otázka: „Kdo jsem já ?“

Je třeba si stále pamatovat, že toto nastává v nejzevnějším stupni nejzevnějšího kroku
v povšechnosti jsoucna a bytí určené umístěním a pozicí planety Země v hierarchii
duchovní organizace tohoto časového cyklu. Toto umístění a tato pozice vyžadují, aby
se vše odehrálo v konkrétní zobrazující formě. Žádný takový požadavek nebyl
proveditelný v jakýchkoli předcházejících krocích či stupních, neboť objevení se
oddělených mužských a ženských forem pro ně značilo pouze rozlišitelnost principů
lásky a moudrosti, které jsou vždy v úplné jednotě. Tudíž pro tyto předcházející kroky
a stupně by otázka „Kdo jsem ?“ nemohla mít - kvůli této zkušenosti - žádný smysl.
Jediným způsobem, jakým by se zde toto mohlo zakoušet, je skrze následky a
důsledky takových otázek u lidí na planetě Zemi, kteří provádějí toto zvláštní pověření.

Jakmile se odehraje rozštěp, nastane ztráta celkového prožívání sebe sama jako
jednoty, jednosti a integrace. Tato ztráta byla nutná, aby lidé na planetě Zemi mohli
dosáhnout nezbytné místo a pozici reprezentace v konkrétní formě a projevu. Tato
ztráta vede k pochybnostem o vlastní sebetotožnosti. Jakmile se postrádá plnost
vlastního já, což je zařízeno tímto rozštěpením - není nikdy možné získat plnou jistotu